Dne 6. února 2023, těšíce se dobrému zdraví, oslavil Mirek Butula 80. narozeniny!

Mirek Butula se narodil v Ivančicích u Brna, ale od čtyř let žije v Kroměříži. Jeho tatínek, také Miroslav, byl farář a spisovatel, který psal hlavně pro děti a ponejvíce pohádky.

Nevím přesně, ve kterém roce se Mirek dostal k šachu, ale první zmínky lze najít v roce 1957, tedy když bylo Mirkovi 14 let. Z vyprávění jeho, a jeho vrstevníků, jsem se dověděl, že na tom měl zásluhy poválečný předseda oddílu Vladimír Katzer (1912-1988).
První zmínka je následující: Gottwaldov – krajský přebor dorostenců 1957 Výsledek: 1. Augustin 7,5(8), 2. Světlík 7, 3. Šubert 6,5, 4.-5. Štícha, Gogela 4, 6. Butula 2,5, 7. Babica 2, 8. Modl 1,5, 9. Kreml 1. a hned o rok později: Gottwaldov 1958 – krajský přebor dorostenců Výsledek: 1. Augustin 8,5-9, Bláha 7, Horák 6,5, Sladkovský 5, Moudrý 4,5, Butula 4, Doubrava a Kreml 3, Jakeš 2, Mikuš 1,5.

Těmto krajským přeborům musely předcházet přebory okresní, které Mirek v té době pravidelně vyhrával před tehdy 11letým Josefem Kremlem (dnes je MUDr. Kreml uznávaný homeopat).

Na konci padesátých let udělal Mirek velký výkonnostní skok. V roce 1960 se probojoval přes krajský přebor a polofinále přeboru ČSR až do finále přeboru ČSSR.

Krajský přebor dorostu 1959:
1. Butula 8 bodů, 2.-3. Gogela a Rokyta 7,5, 4. Bulín 6,5 5. Vavruška 4,5 bodu
6-7. místo Jandík a Moudrý 8-9. Mikuš a Cenek 3,5, 10-11. Křížek a Pařízek 3 body

Krajský přebor dorostu 1960 ve Filipově údolí:
1. Butula 6,5 bodu z 9. 2. Bulín 6,5, 3. Blaha Petr 6. 4. Zabranský 5,5 5. Křížek Fr. 5. Lanč 4,5 6. Vavruška 4,5
Zajíček 2,5 a 10. Cenek 2 body
Užší zápas mezi Butulou a Bulínem vyhrál Butula

Přebor ČSSR dorostu: Červený Kostelec 1960 (24.7.-14.8): 1. Hort (Kladno) 10(13), Děkan 9, Janata 8, Sikora, Mišta, Haubt, Smejkal 7, Nowak a Drahorád 6,5, Plachetka 5,5, Butula a Jašek 5, Wintr 4,5, Falta 3.
Poté byl nominován mezi 20 nejlepších dorostenců ČSSR, kteří měli tu čest zahrát si tzv. rozhlasovou simultánku s mistrem světa Michailem Talem. Simultánka se hrála 2. prosince 1960 a Tal ji dohrál osobně v Praze 28. ledna 1961.

Zajímavě o této simultánce píší Jiří Veselý a Miroslav Křivohlávek v kapitolce „Tváří v tvář mistru světa“ v životopisu velmistra Jana Smejkala „K velmistrovskému titulu“, který vycházel na pokračování v Orlických novinách (1995):

„Dne 2. prosince 1960 začalo pozoruhodné a dosud vlastně nevídané utkání v dějinách šachu. Mistr světa Michail Tal, černý panther, miláček šachových fanoušků, nastoupil v rozhlasové simultánce proti dvaceti nejlepším československým dorosteneckým reprezentantům. Mezi Rigou a Československem se prostřednictvím našeho rozhlasu vyměňovaly tahy mezi dvaceti mládenečky a rižskou chloubou. Původně se předpokládalo, že po třiceti tazích budou parie skončeny a nedohrané partie se odhadnou. Mistr světa však v průběhu navrhl jiné řešení: v lednu 1961 přijede do Prahy a partii s každým z chlapců dohraje osobně. Vždyť Praha už hostila všech osm dosavadních mistrů světa, všichni Praze ukázali své umění, první mistr světa Steinitz se v Praze dokonce i narodil.
Pro dorostence to byl svátek. O zápase se hodně psalo v novinách, byť všelijak. Sportovní redaktoři, často docela neznalí černobílých záhad, byli zmateni, a tak není divu, že v tisku se objevovaly i komentáře zcela nezasvěcené. Když například sušický Děkan na 6. šachovnici zahrál v 10. tahu Sb4+ – a byl to dokonce nevalný tah – objevil se v novinách palcový titulek: Děkan šachuje mistra světa! To, že šachovat neznamená vůbec žádnou výhodu, ba naopak, že to často může být chybné, nesmyslné, to bylo pro laiky obtížné pochopit. Ale byl to zápas senzační, přilákal za šachovnice řadu zájemců, a díky žurnalistům se o něm hovořilo i u holiče nebo v prodejně masa.“

Mirek svou partii prohrál, a to bohužel i přesto, že tehdejší tisk psal o jeho a Plachetkových ambicích na výhru. Do 21. tahu se tato partie hrála po rozhlasových vlnách, dohrávka z oči v oči. Při této dohrávce Mirek svou výhodu proti mistru světa Talovi ztratil a partii nakonec prohrál.

Památné fotografie, nemyslíte?

V roce 1961 Mirek odmaturoval na kroměřížském Gymnáziu (tehdy jedenáctiletce), ale protože neměl dobrý kádrový profil, nedostal se na vysněnou vysokou školu. Byl tedy nucen pracovat v dělnické profesi. A věnoval se šachu…

KP dorost Filipovo údolí 1961 (21.-28.5.) skupina A:
1.-2. Rosický (Brno), Butula (Kroměříž) 7(9), 3.-4. Rozbroj (Brno), Rop (Prostějov) 6, 5. Grohs (Prostějov) 5,5, 6. Chromeček (Vyškov) 5, 7. Fertig (Brno) 3,5, 8. Cenek (Kyjov) 2, 9.-10. Kodys (Jihlava), Pikna (Brno-venk.) 1,5.
Polofinále přeboru dorostu 1961 Pardubice (22.7.-1.8.) skupina C:
1. Husák (Praha – 43 –I) 7(9), Nowak (Č. Těšín – 43 – I), Volf (Ústí n Orlicí – 44 –I) a Novák (Bratislava – 43 – I) 6, Karpišovský (Prešov – 46 –II) a Butula (Kroměříž – 43 – I) 4, Harašta (Přerov – 45 –II), Paulík (Bohumilice – 45 –II), Kolín (Kladno – 45 –III) a Kvasničák – Zastávka u Brna – 44 – II) 3 body. Československý šach 1961, str. 130. Tabulka neuvedena, jen pořadí. Butula do finále, které vyhrál Jan Smejkal, nepostoupil

V té době v Kroměříži začala vycházet další šachová hvězda Alois Lanč. Tomu bylo v roce 1961 teprve 13 let, ale i on se tehdy probojoval do polofinále přeboru ČSR.

V těch letech se u nás začala politická situace trochu uklidňovat, a tak se Mirek dostal na vysokou školu chemicko-technologickou do Prahy. No, a protože to byla jeho doslova vysněná škola, tak vše ostatní šlo stranou. Bohužel tedy i šachy, které hrál během studií doslova pouze příležitostně. Poté v roce 1967 byl na vojně v Karlových Varech a po návratu z vojny se poprvé oženil a k šachu se pomalinku začal vracet. Jako mladý inženýr zahájil svou profesní dráhu v nedaleké Chropyni v Technoplastu a vydržel tam pracovat až téměř do důchodu.

V roce 1968 se zúčastnil 8. přeboru Jihomoravského kraje v korespondenčním šachu a skončil na 8. místě se ziskem 8 bodů (14). Pak ještě skončil v přeboru Jihomoravského kraje v korespondenčním šachu 1970/71 s 9 body (14) na 5.místě. Následně hrál v roce 1973 polofinále přeboru ČSSR v korespondenčním šachu, ale jak se mu dařilo se mi nepodařilo dohledat. Korespondenční šach mu v té době velmi pomáhal se znovu dostávat do šachové formy. Někdy v té době se rozvedl a jak sám říkával: „Starý mládenec se znovu vrací k praktickému šachu“. Hrál klubové přebory a v roce 1972 se stal přeborníkem oddílu. O rok později vítezství zopakoval. V památném roce 1973 se celý svět, vinou zápasu Fischer – Spasský, zbláznil do šachové hry a toto nadšení zasáhlo i mne a hodně mých vrstevníků. V té době jsem se poprvé s Mirkem seznámil a měl jsem tu možnost, tehdy ještě jako žák, s ním sdílet jeden oddíl a doslova se od něj učit. Hrál v té době opravdu výborně. Vyhrál zcela suverénně okresní přebor a velmi slušně dopadl i na krajském přeboru.

Třebíč 1974 – krajský přebor mužů (19.-27.7.) 48 účastníků – 11 kol
1.-2. Štefl, Ševčík 8,5(11), 3.-7. dr. Felix, ing. Provazník, ing. Butula, Fencl, Vrána L. 7, 8.-12. Donnert, Rokos, Doxanský, Zboroň, Petřík F. 6,5, 13.-20. M. Krejčí, V. Pospíšil, Binder, Mejzlík, Kalendovský, Fr. Kučera, Závodný, Fila, 21.-28. dr. Pechan, ing. Olexa, Spodný, Ančinec, Hosnedl, Modlitba, Pokorný Fr., Hurdes 5,5, 29.-38. Vohánka, P. Nekvapil, Del Favero J., Del Favero K., dr. Semotam, Křenovský, Veselý Jar., Pšenička, Peša, Novotný J. 5, 39.-41. Křápek, Stříž, Horký 4,5, 42.-43. Radil, Bukáček 4, 44.-45. Látal, Makeš 3,5, 46. Neckář 3, 47. Kirš 0,5.

Třídu KM měli tehdy jen Štefl, Donnert, Krejčí, Binder a ing. Olexa!

Bohužel norma k titulu KM mu tenkrát unikla o půl bodu. Níže připojuji dvě ukázky jeho hry z toho turnaje. Honza Kalendovský mi k tomu napsal, že Mirek patřil mezi jeho vůbec nejméně oblíbené soupeře.

V okrese Kroměříž neměl Mirek v těch letech 1974 až 1976 prakticky žádnou konkurenci a vyhrával všechny turnaje, kterých se zúčastnil. Díky koresponďákům hrál slušně zahájení a v koncovkách byl téměř nedostižný. V té době dělal předsedu OŠS František Zapletal, což byl neuvěřitelně zapálený šachový funkcionář, který i ve svých téměř 60ti letech na kole objížděl vesnice a v hospodě přesvědčoval místní obyvatele k založení šachového oddílu. A světe div se – ono se mu to podařilo! Díky jeho úsilí bylo koncem 70. let v okrese Kroměříž 24 šachových oddílů, které přesvědčil k pořádání turnajů, a to jak bleskových, tak 15minutových rapidů. Byla to neuvěřitelná doba, kdy jsme téměř každou sobotu hráli šachy v nějaké jiné vesnici či městě. Jedna věc ovšem byla jasná – o první místo se prakticky nehrálo, protože bylo jisté, že vítězem bude Butula a až o druhé a další místa se vždy popral zbytek startovního pole. To nás samozřejmě neskutečně iritovalo a pošetile jsme si pokaždé přáli, aby tentokrát Mirek nepřijel a samozřejmě marně. Je ale taky potřeba doplnit, že, bleskové šachy (2 x 5 minut) byly tehdy fenoménem a my mladíci jsme „blicáním“ značně v klubu popuzovali staré kroměřížské bardy. Bohužel jim to nejspíš vadilo natolik, že někteří přestali šachy hrát, a tak poněkud začala upadat dřívější poklidná klubová činnost.

Abych v oddílu bleskové šachy co nejvíce zpopularizoval, začal jsem pořádat Grand Prix Kroměříže v bleskovém šachu. Hrálo se vždy první pátek v měsíci od září do června, výsledky jednotlivých turnajů se sčítaly. Vybíralo se od každého hráče 5 Kčs a půlka se rozdělila hned po jednotlivém turnaji mezi první tři a zbytek se rozděloval po skončení celé série. Nejprve jsme si od toho moc neslibovali, ale postupně zájem narůstal a pak téměř přesahoval možnosti naší klubovny Na starém pivovaře. Dokonce v druhém ročníku přijížděli i šachisté z okolních měst Přerova, Gottwaldova a Starého Města. Mirek Butula první ročník vyhrál, a to i přesto, že dvakrát chyběl. 1. Butula 122, 2. Kašík J. 119,5, 3. Firych 118, 4. Kašík M. 108,5, 5. Filgas 99, 6. Rada 98, atd. Ve druhém ročníku skončil Butula na 3. místě, když vyhrál Firych před Kašíkem M.

Moc rád na tuto dobu vzpomínám a určitě nejsem sám. Téměř pravidelně jsme se po odehraném turnaji a často i po obvyklých trénincích, odebrali do nedalekých vináren Zlatý hrozen nebo Zlatý kohout a zde při konzumaci dobrého vína se diskutovalo o životě, šachu a jiných vědách a utužovaly se kamarádské vztahy. Mirek byl báječný společník a tak často vznikaly nesmrtelné historky, které se stále tradují mezi kroměřížskými šachisty. Mezi ty skalní kromě Mirka patřili například Zdeněk Rada, Jaroslav Filgas, Franta Nedvěd, Tonda Nesvadba, bratr Jirka, Jarda Buksa, Karel Skřička, Jarda Švarc a občas nás navštívil i Lojza Lanč, což byl pro nás tak trochu svátek, protože jsme mohli vidět naživo mezinárodního mistra.

V roce 1975 Mirek přijal nabídku k přestupu do Starého Města, kde hrál tři sezony v řadě, tehdy Staré Město postoupilo do národní ligy. Mirek hrál vždy na předních šachovnicích a vždy velmi solidně. V té době patřil mezi deset až dvacet nejlepších šachistů na Moravě a zdálo se, že titul KM je nadosah. Jako jediný vyhrál v roce 1975 v simultánce se Suetinem – hrálo se v Kroměříži na OOR a Suetin nastoupil proti 43 soupeřům.

Výsledky z Memoriálu V. Vavřiníka dokazují, že měl Mirek v té době opravdu velmi vysokou výkonnost.

Memoriál V. Vavřiníka – Staré Město 1975 (září – říjen) – III. ročník Skup. A
1 Vykydal F. km 9, 2 Petřík F. I.vt 7,5, 3 Zpěvák P. I.vt 7,5, 4 Blaha P. km 7, 5 Píše J. km 6,5 6 Blaha V. I.vt 5,5 7 Butula M. I.vt 5 8 Grabec M. km 5 9 Šaňák F. km 4,5 4 10 Holub S. I.vt 3,5 11 Kunc M. I.vt 3 12 Podešva A. I.vt 2, norma Km = 7,5, I.VT = 4,5 bodu
Memoriál V. Vavřiníka – Staré Město 1976 (září – říjen) – IV. Roč. Skup A: 1 Butula M I.vt 8,5 2 Mudrák J. I.vt 7,5 3 Holeček V km 7,5 4 Blaha P km 7 5 Šaňák km 5,5 6Vavruška A. km 5,5 7 Zpěvák P. km 5,5 8 Kunc M. I.vt 5 9 Podešva A. I.vt 4,5 10 Vaculík A. I.vt 3,5 11 Veselý J. I.vt 3 12 Kročián I.vt 3. Km = 7,5, I.VT = 3,5 bodu

Přestože v tomto turnaji Mirek překročil normu pro udělení titulu KM o celý bod, nebyl mu z nějakých administrativních důvodů titul udělen. To bohužel mělo pro jeho další šachový růst neblahé následky.

Uhrát v té době titul KM nebylo vůbec jednoduché a byla to věc velmi prestižní. Myslím, že se tehdy cítil Mirek právem ublížený. Tato událost mu jaksi vzala vítr z plachet a od té doby už nikdy nedosáhl tak mimořádného úspěchu. V dalším ročníku „Vavřiníka“ po poměrně dobrém začátku, kdy měl 2,5 ze 4 partií, nešťastně prohrál s P. Bažantem a poté skončil hluboko v poli poražených na 11. místě.

Staré Město – Vavřiníkův memoriál 1977 – 5. roč. Skupina A
1 Blaha P. 8, 2 Zpěvák P. 7,5, 3 Mudrák J. 7,5, 4 Vykydal F. 7, 5 Věchet S. 6,5,
6 Kalendovký J. 5, 7 Vavruška A. 5, 8 Šaňák F. 4,5, 9 Galuška J. 4, 10 Píše J. 4,
11 Butula M. 3,5, 12 Bažant P. 3,5

Ještě hůře se mu vedlo o rok později.

Memoriál Vavřiníka – Staré Město 1978 – 6.ročník A
1.Mudrák 8,5(11), 2.-5.Lanč, Zpěvák, Vykydal, Bažant (splnil normu km) 7,5, 6.Věchet 7, 7.Píše 5,5, 8.Vrána 5, 9.Šaňák 4, 10.Hastík 3, 11.Butula 2,5, 12.Burda 0,5.

„Vavřiníky“ byly originálně organizované turnaje. Hrálo se o třech víkendech a buďto jsme dojížděli vlakem anebo se spalo přímo vedle hrací místnosti na poschoďových postelích, jako na vojně. V tom pro Mirka slavném Vavřiniku 1976 jsem hrál B turnaj a spal společně s Mirkem na hotelu v Uherském Hradišti. Mirek měl vždy velmi přátelskou povahu, a tak to bylo pro mne nezapomenutelných pár víkendů. Ještě mi nebylo 18 let, ale vždy jsem se mezi staršími šachisty ztratil a poprvé ochutnával noční život po uherskohradišťských vinárnách a pivnicích.
Mirek ještě zkoušel štěstí ve „Vavřiniku“ 1979, kde skončil 9. se ziskem 4 (11). Poté již zde nikdy nehrál. V témže roce vítězil v OP jednotlivců 8 (9) a v silně obsazené skupině KP hraném v Telči skončil na 10.místě 4 (12). Zvítězili Mudrák a Felix oba 9 (12)
Před sezonou 78/79 se Mirek vrátil zpět do Kroměříže a návrat to byl vskutku triumfální, protože se Kroměříži poprvé podařilo vyhrát KP II a postoupit do KP I. Mirek uhrál na první šachovnici 8 (11) a měl lví podíl na postupu.

V sezoně 79/80 jsem byl na vojně a i přes snahu se něco o té době dovědět od pamětníků jsem vyšel naprázdno. Nicméně se našemu týmu ještě nepodařilo v KP I udržet a sestoupili jsme zpět do KP II.

K této novodobější historii kroměřížského šachu patřily poměrně časté zájezdy, a to buď družební, třeba do NDR či na Slovensko do Nitry, anebo čistě přátelské, které se konaly každým rokem a jezdilo se hlavně na jih, tedy na víno. Vždy to bylo samozřejmě spojené s pečlivě připraveným kulturním programem, hlavně pro manželky či přítelkyně a šachovým zápasem s některým naším spřáteleným oddílem. No jen co já pamatuji tak to byl 2x Mikulov, pak Vnorovy, Bzenec, Uherský Ostroh také 2x a Břeclav. V šedesátých a začátku sedmdesátých let, tyto zájezdy pořádalo nejprve duo pánů Katzer a Kratochvíl, poté (v době kterou už i já pamatuji) právě Mirek a Jarda Švarc. O zábavu a kulturní program ve sklípku se nezapomenutelně staral Franta Nedvěd.

Alespoň jedna fotka se zájezdu do Mikulova 1984. Mirek ve vestě uprostřed a za nim vpravo se trochu schovává manželka Mária, v popředí vlevo od něj R. Brázdil vpravo tehdy už 79letý Kratochvíl za ním S. Kříž a vedle J. Bochořák.

Mirek, pokud mne paměť neklame, vedl od roku 1975 mládežnický kroužek v Kroměříži v ODPM, a to nepřetržitě až asi do roku 1986. Tehdy přivedl k šachu spoustu dětí, ale jak to tak bývá, drtivá většina z nich, po odchodu na střední či vysoké školy, šachů zanechala. Jeho nejúspěšnější svěřenec je Roman Brázdil.

Sezona 80/81 byla pro Mirka zlomová. Naše družstvo skončilo na solidním 3. místě v KP II a on uhrál na 1. šachovnici 7 bodů (10). V té době se seznámil s MUDr. Máriou a v roce 1981 uzavřeli svazek manželský. Tentokrát již Mirek vybral partnerku velmi dobře, o čemž svědčí to, že spolu žijí spokojeně až do dnešních dní. Mají spolu dvě děti a Mirek se projevil jako vyloženě rodinný typ a výborný táta. Ona zmíněná zlomovost spočívá v tom, že šachy postupně odsunul na další koleje. To se pochopitelně postupně projevilo i na jeho šachové výkonnosti. Nelze nevzpomenout ani to, že v roce 1981 váženě onemocněl tehdejší předseda našeho oddílu Jarda Švarc a bohužel ve svých sotva čtyřiceti letech nemoci podlehl. Tehdy se Mirek uvolil, stal se předsedou oddílu a tuto funkci vykonával téměř 10 let.

Po odchodu J. Švarce jako by na náš oddíl padla nějaká kletba. Někteří staří členové náš oddíl opustili a založili v Kroměříži oddíl nový. Výsledkově se také příliš nedařilo a v sezóně 81/82 naše družstvo skončilo v KP II na 10. místě – lze říct, že jsme se zachránili téměř zázrakem. Mirek na 1. šachovnici uhrál 4,5 (9). Stejného výsledku dosáhl Mirek na 1. šachovnici i v další sezoně 82/83 a skončili jsme na nepříliš lichotivém 7. místě. Další léta byla ve znamení stagnace kroměřížského šachu. Přišli jsme o hrací místnost a museli jsme vzít zavděk zcela pro šachy nedůstojnými podmínkami ve sklepním bytě v Jiráskově ulici. Postupně jsme byli nuceni zrušit i naše béčko a áčko se po několik sezón doslova plácalo v dolní polovině KP II. Stejně tak i Mirek neměl žádné oslnivé výsledky a postupně ho výkonnostně dotáhli oba Kašíci, Firych a Rada. Jenže pět tahounů je pro družstvo málo a tak jsem oslovil nejlepší a talentované hráče našeho okresu s cílem posílení našeho družstva. Postupem času přišli Pavel Kojetský a Jirka Gregor. No a když se v roce 1988 přestěhoval z Prahy do Kroměříže Dr. Luděk Jokl, měli jsme opět silný tým a výsledky přišly. Vrátili jsme se zpět na Starý pivovar a v sezoně 88/89 skončili na 4. místě v KP II. Mirek na 1. šachovnici tehdy uhrál 5,5 (8).

V sezoně 89/90 jsme Mirka zařadili až na 3. šachovnici za Jokla a Kojetského a skončili jsme v KP II na 2. místě, což nám zaručilo postup do nově vzniklé divize-střed. Mirek uhrál 7 (11).

V té době se nám podařilo vybudovat tým, který se postupem času v divizi-střed zabydlel, a to i přesto, že jsme rozhodně neměli papírově nejlepší předpoklady. V sezoně 90/91 jsme skončili na krásném 4. místě a Mirek uhrál na 3. šachovnici 4,5 (8). V další sezoně 91/92 jsme skončili na 7. místě a Mirek uhrál 4,5 (11). Pro sezonu 92/93 jsme tým posílili o Pavla Navrátilíka a velkého talenta tehdy 17letého Michala Pecinu, který byl náš odchovanec. Oba hned zazářili výsledkem 9 (10). Mirkovi se příliš nedařilo a zaknihoval pouze 2,5 (10). I přesto jsme skončili v divizi na krásném 4. místě. Pro následující sezonu 93/94 nám dokonale vyšla sázka na mladíky v našem týmu. Jako obrovská posila se projevil 18letý Tomáš Řezníček, který na 1. šachovnici uhrál 6,5 (11) a doplnil ho Michal Pecina na 3. šachovnici 8,5 (11). Mirek uhrál na 5. šachovnici 5 (9). Divizi střed jsme stylem start-cíl vyhráli a poprvé v historii kroměřížského šachu postoupili do 1. ligy. Byla to vskutku neuvěřitelná sezona a dodnes všichni aktéři tohoto úspěchu vzpomínáme na tu neskutečnou euforii. S odstupem času lze říct, že jsme právě v té době zahájili další etapu fungování našeho oddílu, která byla završena postupem do české extraligy v roce 2019, ve které působíme úspěšně dodnes. Je dobré si připomenout, že i Mirek Butula na začátku této cesty v našem áčku byl a svým šachovým uměním přispěl.

V dalších sezónách už Mirek za áčko nehrál, ale i tak byl stále platným a velmi spolehlivým hráčem Slavie Kroměříž, a to po mnoho dalších let, které již nemám zmapované. Jak jsem psal již dříve, Mirek se, spíše než šachu, věnoval rodinně a výchově svých dětí. Svůj mateřský oddíl Slavii Kroměříž ovšem ve svém životě nikdy neopustil a nic na tom nemění fakt, že v současné době již spíše hostuje za Sokol Lutopecny.

Je mi jasné, že v tomto medailónku Mirka Butuly je spousta hluchých míst a proto budu rád, když je někdo doplní, nejlépe právě jubilant Mirek.

Jménem celého oddílu Slavia Kroměříž přeji Mirkovi při příležitosti jeho životního jubilea pevné zdraví a hodně radosti u šachovnice i mimo ni.