Dr.Jan Píše
V pondělí 27.7. podvečer jsem se dověděl o úmrtí skvělého člověka a kamaráda RNDR. Jana Píšeho. Tato zpráva mě velmi ranila , protože jsem se s ním znal od 14-ti let a Honza po další čtvrtstoletí hodně ovlivnil můj život.
Stručný životopis( Převzato z NSS )
RNDR. Jan Píše se narodil v roce 1939 v Podolí u Brna. Základní školu navštěvoval v Podolí a Líšni, studoval gymnázium v Brně na Křenové ulici. Přírodovědeckou fakultu Masarykovy University v Brně absolvoval v roce 1961. Po ukončení základní vojenské služby byl přijat do Geografického úřadu ČSAV v Brně, ze kterého musel v rámci normalizačních čistek v roce 1975 odejít. Po 14-ti letech manuální práce v Brněnských papírnách nastoupil po uvolnění socialistického režimu v roce 1988 do Státního projektového ústavu obchodu FMO ČSSR.
Po roce 1989 se vrátil do Geografického úřadu ČSAV, aby po jeho zrušení v roce 1993 přešel do Geologického ústavu MŽP ČR, kde pracoval až do svého odchodu do důchodu.
Doktor byl velmi chytrý s výbornou pamětí. Vysokou stihl vystudovat o rok dříve. Znal jména všech toků delších jak 10 km v České republice. Kromě šachu byl zanícený speleolog, Moravský kras k tomu nabízel ideální podmínky. Musel vidět každou nově objevenou jeskyni a podle jeho povídání šlo mnohdy o velmi adrenalinovou záležitost.
Taky u těch normalizačních čistek celkem nesedí rok propuštění z Československé Akademie Věd. Honza byl propuštěn až v roce 1975. Důvodem bylo, že pracoval jako odborník při těžbě uranu a nikdo ho nemohl nahradit.
Po propuštění z ČSAV nemohl dlouho nikde najít zaměstnání a podle jeho vyprávění mu to vyšlo asi až na 30-tý pokus, kdy ho jeden šachista přijal jako dělníka do Brněnských papíren a to ještě musel utajit Honzovu minulost. Doktor však nezahořkl, normy plnil levou zadní a při rozhovorech vždy obhajoval KSČ a její vedoucí úlohu. Dodnes nikdo neví, zda to bylo myšleno vážně nebo ironicky.
Po uvolnění poměrů na konci osmdesátých let nastoupil opět ke svému do Státního projektového ústavu na Mendlově náměstí. Honza byl autorem několika odborných knih a bezpočtu odborných posudků.
Svoji šachovou kariéru začal v rodném Podolí. Potom však skoro celý život byl svázaný s Lokomotivou Brno, za kterou hrál až do roku 2012, kdy přestoupil do Adamova, za který hrál ještě těsně před svou smrtí.
Dr. Jan Píše v Hošťálkové 2017
Honza před partií v Hošťálkové.
Doktor nikdy nikoho nepodrazil, ale na druhou stranu většího paličáka byste asi těžko hledali. Pamatuji si jak měl hrát s Vladimírem Kosinou a po dotazu Vladimíra, co bude zítra hrát za zahájení, Honza odvětil, že jako vždy 1.d4 a 2.Sg5. Druhý den samozřejmě přišlo 1.d4 h6!? a co myslíte, že přišlo – no jistě 2.Sg5 po hxg5 Honza prohrál,ale asi v 70-ti tahové partii v pěšcové koncovce.
Honza hrával neuvěřitelně rychle, mnohdy měl spotřebováno cca 5 minut a soupeř se v časové tísni vzdával. Pokud však začal hluboce přemýšlet, tak vždy bylo zle, bohudík tyto situace nastávaly zcela výjimečně.
Byl vždy zarytý Brňák a pro pražany vymyslel celkem zajímavé jméno bez přechýlení h na ž – „prahajzli“. To občas používal na krásných turnajích v Modrém dole v Krkonoších na chatě Spofy Praha organizovaných Jindrou Angerovou, kde jsme byli jako moraváci v menšině a pražáci v čele s IM Vladimírem Tichým si nás dobírali.
Doktora jsem naposled potkal minulý rok na turnaji čtyřčlenných družstev v Boskovicích těsně po jeho 80-tých narozeninách. Stále stejný černý ježek (já dávno šedivý), vitální a nic nenasvědčovalo tomu, že za rok budu psát tento smutný článek.
Doktore, v šachovém nebi si najdi ten nejhebčí obláček a pozoruj v klidu dění na zemi v této zvláštní době.
Čest Tvojí památce !
Mohl by pan Mudrák vysvětlit, co má společného pan Píše s kroměřížským oddílem? Je více českých šachistů, kteří v nedávné době bohužel zemřeli a pan hlavní redaktor je vůbec nezmínil. Píše pouze o svých kamarádech.
Kroměřížák Viktor Gažík už před více než 14 dny zvítězil na slovenském mistrovství v Topolčanech a dozvídám se to ze stránek Slovenského šachového svazu, nikoliv z kroměřížského serveru. Bohužel musím konstatovat, že kvalita kroměřížských stránek není vůbec dobrá. Je to takový soukromý deníček pana Mudráka a všech jeho hospod. Ale nikdo si nestěžuje, tak se zřejmě nic nezmění.
Mně osobně je docela líto, že se tu v komentářích vedou takové spory. Na členské schůzi oddílu jsem nebyl, jiné povinnosti mě nutili být jinde, tak nevím, jestli se tam téma webu nějak probíralo. Každopádně asi lépe probírat tam než tady.
Co se týče osobních vzpomínek hráčů, třeba i na hráče jiných oddílů, za sebe si myslím, že to na tomto webu nevadí, naopak, může to být obohacení. Pepa Mudrák se hodně angažoval v tom, aby web vůbec byl a napsal na web většinu článků, za což mu jistě patří dík. Články píše (pokud vím) ve svém volném čase a nic za to nemá kromě případných díků nebo kritiky.
Pokud někdo z hráčů oddílu má pocit, že zde něco chybí, ať to napíše a pošle mně nebo Pepovi. Myslím, že nebude velký problém to zveřejnit. Problém nevidím ani v tom, aby byl pro aktivního pisatele příspěvků zřízen vlastní účet, aby sám své články vkládal. Není to složité a klidně zaškolím. 🙂
Josefovi děkuji za vzpomínku na dr. Jana Píšeho, jistě o tomto vzácném člověku budou psát i další šachové weby, také mně velmi zarmoutila zpráva o jeho smrti.
Už mně zůstanou, z doby vysokoškolských studií v Brně, jen krásné vzpomínky na občasná setkání třeba U Dobrého kata při kandidátském turnaji Memoriálu ing. Olexy 1977/78 nebo na jeho účast na Kroměřížských sedmiminutovkách.
Naposledy jsme se setkali v roce 2006, není divu při mé hráčské nečinnosti, v Boršicích při tradičním „burčákovém“ Mistrovství Moravy družstev, kde jsme spolu hráli dvě bleskovky.
Čest jeho památce!
Děkuji Pepovi za krásný článek, s „doktorem“ se také znám od svých 14 let. Při mém působení v Universitě Brno byl pro mne nesmiřitelným protivníkem, ale obdivuhodným, laskavým člověkem. Doktore, přeji ti v nebi samé zablokované pozice s dominantními jezdci.
Pepa znal Honzu z nás asi vůbec nejlépe a tak je dobře, že právě on uvádí na našem webu tuto
smutnou zprávu. Byl to vyjímečný člověk. Měl zvláštní osud, ale snad právě proto hrál šachy
a my ho měli možnost poznat. Většina mých vzpomínek na doktora je starších čtyřiceti let.
No a nejsou to vzpomínky jenom šachové.
Ke mně se choval vždy jako kamarád a já si tehdy myslel, že doktor je jeho přezdívka. Nikdy se nepovyšoval
a když vyhrál, tak často říkal – to nic příště vyhraješ ty.
Takových lidí po této zemi mnoho nechodilo a nechodí.
Nikdy na něho nezapomenu – čest jeho památce!