V neděli 20. 2. se kroměřížské déčko vypravilo do Pravčic, kde mělo s místním týmem sehrát poslední kolo regionálního přeboru. Jako kapitán jsem nevyjížděl zrovna s dobrým pocitem. Rozhodně jsme nejeli v top sestavě, byl jsem rád, že jsme jen tak tak dali dohromady potřebných 8 hráčů.
Poprvé v soutěži dospělých měl nastoupit Dominik Šudřich a jeho trenér mu příliš mnoho šancí nedával. Na druhou stranu velkou motivaci měl Pavel Dvorník, který před sezónou nabízel Pravčicím, že za ně bude hrát, pro jejich laxnost k tomu ale nedošlo, tak se dostal na naši soupisku. Já jsem se vyspal dobře a dostatečně, ale paradoxně mnohdy hrávám lépe nevyspaný než vyspaný. I herně mi celá sezóna neseděla, mimo jiné jsem měl tendence své pozice přeceňovat, nezvládal jsem hospodařit s časem. Múj pocit nevylepšilo ani zjištění, že mám hrát s Ctiradem Mrhálkem. S tímto hráčem jsem se potkal potřetí, potřetí to bylo v jednom ze závěrečných kol sezóny (a podruhé v úplně závěrečném). Poprvé jsem získal jasně lepší koncovku, ale Mrhálek úpornou obranou vybojoval remíz. Podruhé jsem asi stál možná mikroskopicky lépe, ale místo přijetí remízy jsem úporně usiloval o výhru s cílem dovést celé družstvo k vítězství. Místo toho, abych tehdy družstvu pomohl, jsem mu prohrou cestu k výhře leda tak zkomplikoval, naštěstí hráči na zadních šachovnicích vylepšili pozice a tak jsme tehdy vyhráli.
Ale dost historických exkurzů. Naštěstí někteří hráči Pravčic se prý včerejší večer věnovali kulečníku, takže na zápas dorazili se zpožděním a tím pádem začínali rovnou se ztrátou času. Gentlemansky jsme Pravčicím půjčili i rozhodčího, kterého jako domácí tým neměli k dispozici. Jak jsme už dříve psali, pozitivně na poslední šachovnici překvapil Dominik Šudřich, kterého po zisku dvou figur překvapilo vzdání soupeře, protože v jeho věkového kategorii se i při větší materiálové ztrátě hráči tak rychle nevzdávají. Docela nepříjemně mě překvapila ztráta figury u Marka Navrátila na první šachovnici. Ovšem když máte silné pěšce na dámském křídle, dá se zkoušet lecos i bez figury a Marek tak nakonec svoji partii dovedl k vítězství.
Já na druhé desce musel čelit své ne zrovna oblíbené francouzské obraně. Má strategie byla jasné – hrát poklidně, nepřeceňovat pozici, nedostávat se zbytečně do časovky a třeba i dát remízu. Zvolil jsem variantu s Jd2 a následnými výměnami pěšců v centru. Dařilo se mi vytvářet zápletky, kde jsem mohl hrát poměrně snadné tahy, ale soupeř musel propočítávat a měl tak horší čas. Postupně se mi povedlo získat výhodu dvojice střelců a obsadit centrum figurami. Což soupeř řešil tak, že ztratil kvalitu. Byť jsem ještě mírně podcenil jeho útočné možnosti, nakonec se mi povedlo vyměnit materiál a kvalita spolu s o něco lepšími pěšci koncovku rozhodla v můj prospěch.
V tu dobu už končila většina ostatní hc partií. Ještě vyhráli Michal Hošek a Martin Štencel. Pavel Dvorník, Karel Štencel a Lenka Navrátilová vybojovali remízu. Vzhledem k zápletkám na vlastní šachovnici jsem tyto další partie moc nesledoval, tak nemám moc co dalšího k nim psát.
Slušná sezóna, ale mohla být lepší
V regionálním přeboru jsme tak vybojovali poměrně slušné 2. místo. Na 1. skončil zcela zaslouženě ŠK Holešov B, který nás porazil i ve vzájemném zápase. Bylo mi sice vyčteno, že půlbod ve Zborovicích nám mohl vybojovat první místo. To je sice pravda, ale stejně tak si Holešov mohl dvakrát jiným půlbodem první místo pojistit. V současném zápasovém bodování může jediný partiový půlbod přinést i dva zápasové body navíc.
Každopádně můžeme říci, že jsme v celé soutěži měli nejlepší partiové body, takže kdyby rozhodovalo olympijské hodnocení, jsme první. Ale to jsou samé kdyby. Každopádně prohra s ŠK Holešov B a remíza se Zborovicemi B byly jediné dvě ztráty zápasových bodů, ostatní zápasy jsme vyhráli a žádná z těchto výher nebyla těsná, nejtěsněji jsme vyhráli s EMKAD Holešov B, a to 5:3. Nejvyšší skóre jsme dosáhli s posledními Lutopecnami, kdy jsme vyhráli 7,5:0,5.
Co se týče výkonů jednotlivých hráčů, družstvo sice vypadalo papírově silně, ale prvních pět hráčů na soupisce odehrálo pouze povinné 2, v jednom případě i 3 partie. Ne vždy to byla vina těchto hráčů, někteří hrávali za C, podíl měla nejasná pravidla kolem nastupování neočkovaných, jiní měli pracovní povinnosti, jednoho hráče zasáhlo úmrtí v rodině. Každopádně těmto hráčům díky za vybojované body, určitě nebyly k zahození.
6. byl na soupisce Marek Navrátil. Cením si, že při zápase ve Zborovicích odřekl osobní program a nastoupil, i když mu to vůbec nevyhovovalo. Asi od sebe sám očekával trochu lepší výsledky, ale 57 % v 7 partiích a zodpovědný přístup jistě manšaftu pomohl. Taky pomáhal družstvu platnou rozhodcovskou třídou.
Na 7. místě soupisky byl Jirka Jánek. S Jirkou je někdy svérázná komunikace, na druhou stranu hodnota tohoto hráče je v tom, že ho šachy baví a nebýt nemoci a rodinných problémů, odehrál by jistě všech 9 partií. Takto vybojoval cenných 71 % ze 7 partií. U zápasu ve Zborovicích jsem byl kritizován právě za to, že jsem mu neřekl, ať dá remízu. Nicméně po mém kiksu ve Zborovicích jsme prakticky od začátku prohrávali 1:0 a minimálně v počáteční fázi zápasu, kdy se mě Jirka na remízu ptal, se nezdálo, že máme někde velké šance na výhru. A Jirkova pozice vypadala sice dosti remízově, ale ne prohraně, tak jsem mu řekl, ať hraje. Je možné, že jsem v dané chvíli něco posoudil špatně, ale jak si situaci pamatuji, tak si za svým rozhodnutím stojím.
8. na soupisce jsem byl já. Jak už jsem naznačil na začátku, na tuhle sezónu nebudu vzpomínat úplně v dobrém. Jako jediný hráč jsem odehrál všech 9 partií. 72 % sice není úplně málo, ale v reálu se na šachovnici děli strašné věci. Kromě partie v Pravčicích a na Rusavě, které jsem zahrál relativně slušně, mi ke všem bodům spíše pomohl špatně hrající soupeř nebo štěstí. Proti Bystřici B jsem výhru prakticky zahodil laciným přehlédnutím. Bylo by laciné se vymlouvat na skoro dvouletou pauzu (i když zase s trochou nadsázky mohu říkat, že jsem vážnou partii neprohrál více než 2 roky). Budu se sebou muset něco dělat.
9. Pavel Dvorník mohl bohužel nastupovat až ve druhé půlce sezóny. Ve 3 partiích vybojoval 67 %. Snad v příští sezóně odehraje více.
10. Karel Štencel nastoupil v 8 partiích a ani jednu neprohrál, což mu vyneslo hezkých 88 %. Byl tak cennou posilou.
Na 12. místě soupisky byla naše mladá naděje, Radek Šudřich ml. Přes svůj věk nejenže sbíral zkušenosti, ale byl i naprosto platným hráčem, z 8 partií vybojoval 63 %. Jak jsem se s ním samotným bavil, zapracovat by měl na koncovkách.
Za ochotu hrát zaslouží ocenění i 13. na soupisce Michal Hošek. Soutěžní šachy začal hrát v celkem pozdním věku a na to do toho pandemie. Byl vždy ochoten hrát, i když se často ptal, proč nestavím někoho silnějšího. Inu, ochota k hraní je opravdu cenná komodita. A ze 7 partií 71 % taky není k zahození, i když nějaký ten bodík z toho byl kontumační. Pokud se nebude cpát do zavřených zahájení (která mu nejdou) a bude hrát normálně otevřeně, myslím, že může být cennou posilou i pro další sezóny.
Za zmínku stojí i Lenka Navrátilová a Martin Štencel, kterým zbyla nevděčná pozice náhradníků a tak si moc nezahráli. Lenka vybojovala 67 % ve 3 partiích a Martin 75 % ve 4 partiích.
Každopádně všichni hráči, i nezmínění, si zaslouží poděkování.
Kompletní statistiku soutěže najdete na chess.cz nebo na chess-results.com.