Partie Gusta Jablečník – Vlasta Oharek rozhodovala za stavu 4:2 o výsledku zápasu Kroměříž D – Vlčnov B. Známý to bojovník Gusta měl jistě v paměti známé rčení velmistra Tartakowera, který na otázku- proč prohrané pozice hraje až do matu – odpověděl. “ Jistě jste si všiml, že když partii vzdám tak ji již nemůžu vyhrát“. V našem případě nešlo o výhru, ale v dané situaci měla remíza cenu výhry.
Ano i tak se dají vyhrávat zápasy – bojovností.
Celý zápas, který jsem kapitánoval i rozhodcoval, byl hodně divoký a po této remíze, o kterou se zástupci Vlčnova zkoušeli hádat, že to remíza vlastně není, se i trochu zjitřily emoce.
Nebyla to však jediná partie daného zápasu, kdy se potvrdilo, že se nevyplatí vzdávat se předčasně. I má partie byla hodně špatná, po odbytě bráněném skotském gambitu jsem pod hrozbou matu musel odevzdat jezdce. Trošku se mi ale povedlo soupeři zamotat hlavu a ve třináctém tahu jsem proměnil pěšce v dámu, takže výsledkem byla moje dáma a nějaký ten pěšec proti třem figurám.
S touto konstelací na šachovnici jsem se dostal před časovou kontrolou ve čtyřicátém tahu do časového pressu, kdy jsem měl na poslední tři tahy 30 sekund, ale soupeř s dostatkem času zřejmě mou časovku zvládl hůře než já a právě ve čtyřicátém tahu jsem zasadil rozhodující úder.
Takže skutečně, kdo se vzdá, nevyhraje…
Tento zápas jsme hodně diskutovali v oddíle. Byl to vyhrocený zápas, kde byla Kroměříž překvapivě slabším družstvem. To dotahování do konce Vám dnes pomohlo, ale cesta po které jdou Vlčnovští hráči není o hraní prohraných pozic až do zázračné záchrany, ale o zlepšení…Příště to bude víc jasné.
Jo mimochodem, Vlastík měl horečku….měl být v posteli a nehrát, to že zahrál takovou partii v takovém stavu, je na pochvalu…..a tu dostal…..
Jak říkám, naše cesta je hrát lepší šachy, dotahovat prohrané pozice necháme soupeřům….:)
Tak málokdo asi rád vyhrává s trochou štěstí po tom, co se dostal do totálně prohrané pozice. Každý raději vyhrává bezchybnou hrou. Ale to i to patří k šachům.
A tak je jistě potřeba zlepšovat se v tom, jak hrát pozice, kde člověk stojí vysloveně hůře… 🙂
Peťo, přeji hodně čistě vyhraných partií. I já, pokud sis všiml v poslední větě, jsem měl z toho trochu smutný pocit, ale bez chyb, bojovnosti, štěstí a trochu i znalostí by šachy i jakákoliv lidská činnost snad nebyla možná. Asi v budoucnosti v době robotů nebo až se ve Vlčnově zlepšíte k dokonalosti 🙂 .
A k tomu patří ještě umění vyhrávat vyhrané partie. Myslet si, že se vyhraná partie vyhraje sama, je cesta do pekel