Krajský přebor dostal v boji o 1. místo nečekaný náboj, když dosud spolusuverénní TJ Francova Lhota nečekaně klopýtla se Slavií Kroměříž C. Reportáž ze zápasu poslal Petr.

Jak se zrodilo velké překvapení? Kroměříž „C“ před závěrem ZKP překvapil i sám sebe.

Dne 4. března se v Kroměříži zrodilo velké překvapení, skoro až šok.Torzo Kroměřížského C týmu bojujícího spíše o záchranu v soutěži, porazilo vedoucí tým soutěže. Prakticky na všech šachovnicích jsme byli elově o dost slabší, přesto jsme vyhráli. Takový zápas nepamatuju.

První šachovnici tradičně hájil Mira Beneš. Zahájení zahrál neobvykle, možná ale trochu opatrně, a tak soupeř brzy vyrovnal a získal i malou výhodu. Černý ale hospodařil s časem zle, s nezvyklou pozicí si asi nevěděl rady a na posledních 20 tahů si nechal méně než 15 minut. Čas hrál velkou roli, když výhodu černý nestupňoval přesně, ale dvakrát mohl dokonce prohrát šikovnou obětí bílého jezdce na e5. Ne až tak neviditelná trojtažka v 38. tahu mohla okamžitě rozhodnout partii pro Miru. Bílý se ale postupně dostal do časovky také a vyhrávající pokračování bohužel neviděl nebo nedopočítal. Černý naopak v 39. tahu našel pěkný zvedák, po kterém rozhodnul partii ve svůj prospěch. Škoda, bílý černého ukolébal a mohla z toho být pohledná výhra nad favorizovaným soupeřem.

Druhá šachovnice byla tradičně Gustavova. Jako černý provokoval již od zahájení a bílý se asi neměl nechat. Partie začala takto: 1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sb5 a6 4. Sa4 b5 5.Sb3 Ja5, když černý zahrál jakousi boční variantu španělky, která se v praxi téměř nevyskytuje. Toto pokračování bílého evidentně překvapilo a především přivedlo k nelehkému dilematu brát či nebrat. V partii se bílý na dlouho zamyslel a asi po 40 minutách na f7 sebral. Osobně myslím, že braní je tah špatný, protože k ničemu konkrétnímu nevede a dal bych přednost vývinu figur. Po plus minus korektním průběhu, kdy většinu času měl výhodu Gustav, nastavil bílý jednotahově figuru. Že by čas? To neumím vysvětlit. Přitom po oslavě byl Gustav 😊.

A co na třetí Radek? Ten je po oslavě prakticky každou neděli, ale u něj se to jeví spíše jako dopink. 😊 Hrála se velmi poklidná partie, kdy si soupeři čas od času navzájem nabídli remízu a do 33. tahu se nic nedělo a hrála se rovina. I Radkův soupeř, stejně jako Gustův, se však náhle rozhodl pro sabotáž a místo naprosto zřejmého okénka zahrál ni neřešící tah věží a odevzdal ihned pěšce. O žádnou časovku ani složitou pozici se při tom nejednalo, takže opět nechápu. Nicméně tato chyba pomohla k tomu, že jsme v praxi konečně mohli vidět, co znamená oblíbené rčení „s opičí zručností“. Přesně tak si totiž Radek s partií dále poradil a bez zaváhání ji dovedl do vítězného konce.

Čtvrtá šachovnice patřila v devátém kole mně. Deváté kolo, po osmé černé a zase proti 1.d4, to jsem musel něco změnit. Protože po 1.d4 odpovídám 1…Jf6 vždy, a odborník na slovo vzatý být nazýván přesto nemůžu, změna vlastně byla vítána. Zahrál jsem velmi překvapivé 1…d5. Naposledy jsem tak hrál před 10 lety a tak byl soupeř nucen zamyslet se již ve druhém tahu. Ze zahájení jsem za chvíli v pohodě vyrovnal a pln nadšení a optimismu se pustil do akce na dámském křídle. Mé přeskupování figurek bylo však více efektní než efektivní, a tak jsem ničeho, krom nanejvýš rovné pozice, nedosáhl. Návrh bílého na remízu jsem v pasivnější pozici akceptoval.

Na páté šachovnici Marek bohužel přešel z otevřeného zahájení do zavřeného, které mu asi nesedí a ve kterém si vůbec nevěděl rady, chvilku tahal tam a zpět a již v 16. tahu přehlédl figuru a partii vzdal. Tady bohužel nebylo co řešit.

Na šesté šachovnici se děly věci! V oboustranně opatrné Slovance, kdy hráči nic nevymýšleli a jen měnili, nabídl bílý ve 24. tahu výměnu dam a současně remízu. Remíza byla, v duchu směřování celé partie, po chvíli přijata. Já jsem partii viděl, jen hodně z dálky, a u nabídky a přijetí remízy jsem nebyl. Přišlo mi to však jako logické rozuzlení a dobrý výsledek našeho hráče černými proti silnému soupeři.

Jenomže Radek za chvíli hlásil, že nabídnutá výměna vedla k tří tahovému zisku figury. Domácí přepis partií i bez počítačové nápovědy potvrdil, že měl Radek pravdu. Velká škoda.

Sedmou šachovnici hájil bílými Petr Bačák starší. Když překonal své tradičně netradiční zahájení, stál většinu partie vyrovnaně a nehrál vůbec špatně. Soupeř byl ale v této části partie na výši, přece jen postavil své figury o něco lépe a koncovka postupně vypadala pro našeho hráče hůř a hůř, až se po několika málo nepřesnostech stala pro něj teoreticky prohranou. Proč teoreticky? Komplikovanou partii začala výrazně ovlivňovat časová tíseň, stupňující se složitost pozice a určitě únava. Partie tak byla chvílemi pro našeho hráče prohraná, chvílemi byla rovná, a tak několikrát dokola. Počítač samozřejmě odhaluje spoustu chyb u obou soupeřů, ale po partii si nikdo nedovolil hráče kritizovat, protože hráli opravdu, jak to za daných podmínek jen šlo, nejlépe jak mohli a byla to pěkná a sportovní podívaná. Nejdelší partie zápasu rozhodla po velmi dramatickém průběhu zápas v náš prospěch, když už v naprosto remízové pozici se soupeři na remíze dohodli. Uf, to bylo drama!

Za absolutně nejlepší výkon, ze všech přítomných hráčů, považuji hru Michala Kostky na osmé šachovnici. Jeho pozice se mi při zápase zpočátku zdála pasivní a připadalo mi, že by mohl hrát lépe, že hraje nějak divně. Soupeř opticky tlačil a měl jsem o výsledek obavu. Dokonce, když se mě Michal zeptal, jestli nemusí brát remízu a může hrát na výhru, myslel jsem, že to vtip. Naštěstí jsem nic proti hraní dále nenamítal a později se ukázalo, jak jsem se s hodnocením Michalovi pozice při zápase mýlil. Michal hrál černými a chvíli mu jistě trvalo, než partii vyrovnal, nicméně ani počítač neodhalil skoro žádné nepřesnosti. Když potom partie přešla do téměř absolutně rovné koncovky, dokázal Michal přesnou hrou, že zas až tak rovná nebyla a postupně získal rozhodující převahu a zvítězil.

Dvě kola před koncem má kroměřížské céčko pohodových 15 bodů a tento výsledek prozatím dokonce stačí, s dvoubodovým náskokem na čtvrtého, na třetí místo v soutěži.