Jak jsem již na těchto stránkách informoval, družstvo SLAVIE Kroměříž E si již v předposledním kole vybojovalo první místo a tím i právo postupu z Regionální soutěže do Regionálního přeboru. Na závěr sezony se družstvo ještě utkalo s celkem Pravčic B, se kterými uhrálo remízu.
Pokud mám jen stručně shrnout zápas v Pravčicích, Martin Štencel na páté šachovnici se soupeřem rychle poměnil všechny figury a dohodl se na remíze. Pavel Dvorník na druhé desce, byť po plese, si rychle vytvořil převahu a vyhrál. Na třetí šachovnici se Josef Plachý naopak rychle dostal do horší pozice a soupeř převahu postupně realizoval, byť nakonec vyhrál na čas.
Zajímavé věci se děly na první a čtvrté desce, kde jsem měl jak já, tak Karel Malinovský starší opticky lepší pozici. Nicméně můj soupeř si nakonec vytvořil nějakou protihru a já v nervozitě nepříliš promyšleně obětoval pěšce, za což jsem získal sice nějakou aktivitu navíc, která ovšem jistě nebyla dostatečnou kompenzací. Karel Malinovský již v zahájení získal pěšce, zvolil ale dle mého názoru nepřesný přechod do koncovky a zdálo se, že pěšce nemá šanci prosadit a partie skončí remízou.
Jako kapitán jsem se tak octl v situaci, kdy se zdálo, že výsledek mojí partie bude i výsledkem celého zápasu. V situaci, kdy jsme měli jasnou výhru v soutěži, jsem si řekl, že buď mohu pro mužstvo získat výhrou dva body navrch nebo prohrou jeden ztratit, a tak jsem odmítl remízu. Jenže jsem měl fakt asi den blbec, zamotal jsem krále do vazeb a prohrál.
Nicméně Karlův soupeř se bránil tak mizerně, že Karel vyhrál a zachránil tak pro družstvo aspoň remízu. Pro mě poučení do příště, možná jsem mohl nechat svoji partii s nabídkou remízy stát.
Éčko tak skončilo suverénně první s 20 zápasovými body a 30 body skóre. Druhý Holešov C zaostával o čtyři zápasové body a pět partiových. Mužstvo na všechny zápasy nastoupilo v kompletním, pětičlenném složení. Žádný zápas jsme neprohráli, šestkrát jsme vyhráli a dva naše zápasy skončily remízově (s Prusinovicemi a Pravčicemi B). Jednotlivých partií jsme prohráli pouze pět, deset jsme remizovali a zbylých 25 jsme vyhráli. Kádr družstva byl bohužel dosti nestabilní, vzhledem k faktu, že mnozí hráči hráli střídavě za E a D mužstvo. Za E mužstvo nastoupilo celkem 11 hráčů ze 14 na soupisce. Při soutěži se objevoval jeden problém na straně SZMK, který je do příští sezony nutno vyřešit – naše hrací místnost nebyla opakovaně vytopena.
K výkonům jednotlivých hráčů:
Já, Michal Kostka, na první desce jsem 5 partií vyhrál a jednu prohrál. Prohra s Mrhálkem zamrzela a připravila mě o 100 % v soutěži, tak jsem se musel spokojit s pouhými 83 %. No co, kolega Mrhálek asi nebude patřit mezi mé oblíbené soupeře, už jsem s ním ztratil zbytečně půlku i v loňské sezóně. Malou náplastí je aspoň 1. místo na 1. šachovnici podle všech kritérií (body, procenta, výkon), druhé místo celkem na body (kdyby bylo více partií, bylo by to jistě lepší) a celkové první místo na výkonnost (i když podle aktuální verze závěrečné zprávy 1488 a podle chess-results.com 1815, vždy je nejvyšší). No, mohlo to být lepší.
Na druhé desce podával vynikající výkony hostující Pavel Dvorník z Lutopecen. Na 3,5 bodech ze čtyř a šestém nejvyšším performance v soutěži asi není co vytknout. Čtvrté místo na body na druhé šachovnici je velmi slušné.
Honza Polišenský odehrál pouhé dvě partie, v nichž získal 1,5 bodu. Solidní výkon.
Pro Petra Bačáka staršího to s jeho elem zřejmě nebyla příliš náročná soutěž, takže získal 2 body ze 2 a plných 100 %. Na můj vkus hrál někdy až zbytečně divoké oběti.
Karel Štencel jako kapitán déčka odehrál též dvě partie, ve kterých získal půl bodu.
Hostující Josef Pospíšil, taktéž z Lutopecen, vybojoval pro družstvo dvě remízy ve dvou partiích.
Stálicí mužstva byl Josef Plachý, který ze sedmi partií vytěžil tři výhry a tři remízy. Někdy se nepovedlo prosadit výhru, ale jindy zase zachránil beznadějně vypadající partii. Každopádně celkový výsledek je působivý, nejen vzhledem k úctyhodnému věku. Čtvrté místo na body na třetí šachovnici je zasloužené.
U Karla Malinovského staršího si mohu jako kapitán jen postesknout, že nehrál častěji. Druhý 100 % hráč družstva, dvě výhry ve dvou partiích.
Lenka Navrátilová předvedla výrazné zlepšení proti minulé sezóně, kdy letos ze čtyř partií vyhrála tři a jedinou prohrála. Na herním stylu je ještě co vylepšovat, ale věřím, že to půjde. Na body šesté místo na čtvrté šachovnici.
Jara Hrabal též mnoho neodehrál, ale 1,5 bodu ze dvou je velmi dobrý výkon.
Překvapením, a velmi příjemným, byl Martin Štencel, který odehrál sedm partií, v čemž byla pouze jediná prohra a jediná remíza. Právem si vybojoval první místo na poslední šachovnici. Martin hrál velmi útočné šachy, což je styl, který mu zjevně sedí.
Za družstvo tak nenastoupili ze soupisky jen Jirka Šantora, Jakub Šikl a Natálka Bačáková.
Všem hráčům mužstva bych tak chtěl poděkovat za pěkné výsledky i zodpovědný přístup ke družstvu, fair play a pohodovou atmosféru při jednotlivých zápasech.
Zbývá už jen dořešit poslední otázku – zda družstvo využije možnosti postupu či nikoliv. Postup by znamenal, že budeme muset jednotlivé zápasy hrát v o tři hráče silnější sestavě, zároveň by situaci ovšem nekomplikovala shoda termínu s D družstvem. Co jsem debatoval na posledním zápase se členy družstva, zájem postoupit by byl. Ale ochota hrát více je poměrně malá. Část hráčů navrhovala více zapojit nové mladé členy z kroužku pana Bačáka. Jsou i další možnosti, které stojí za zvážení – posílit o hosty z jiných oddílů apod. No, nějak to bude potřeba vymyslet.