Dne 5. listopadu 2024 si Pán Bůh vzal k sobě dlouholetého člena našeho oddílu pana Augustina Petříka. Bylo mu 87 let.
Čest jeho památce…
Dne 5. listopadu 2024 si Pán Bůh vzal k sobě dlouholetého člena našeho oddílu pana Augustina Petříka. Bylo mu 87 let.
Čest jeho památce…
Když jsem nastoupil do druhé třídy, šachy pro mě byly jen o tom, že jsem tahal pár figurkami. O to větší radost jsem měl, když jsem se dozvěděl, že pan Petřík vede na škole šachový kroužek. Zaujal mě jeho romantický přístup k šachům. „Možná je nejlepší tah tenhle, ale pojďme raději provětrat krále, a třeba dáme mat!“ – to byla jeho filozofie. Ani jsem nechápal, proč to ostatním dětem v kroužku nepřipadalo tak fascinující jako mě. Jednou se se mnou podělil o svou svačinu – nekvašený chleba s medem. Byla to pochoutka.
Kroužek se postupně změnil tak, že jsem hrál proti panu Petříkovi a ostatní děti si spíše hrály s figurkami, stavěly věže. Ve třetí třídě pan Petřík usoudil, že je čas, abych pokračoval dál, a přivedl mě do Slavie. Tam se mi věnovali jiní, především Petr Bačák (oba!), ale to je už jiný příběh.
Dnes si jeho přátelský přístup a schopnost umožnit ostatním růst velmi cením. Kdykoli jsem ho potkal, většinou jsme se dlouho bavili – samozřejmě o šachu. A nejvíc o královském gambitu, o tom, jaké nádherné partie jsme na něj viděli, a jak skvělé zahájení to je. Každé setkání s ním mi vždy udělalo radost. Naposledy jsme se viděli před pár měsíci.
Přeji upřímnou soustrast celé rodině. Na základě jeho přístupu k životu věřím, že už je na lepším místě a je mu dobře.