Po delší odmlce přicházím s článkem, který bych radši ani nechtěl psát. Jedná se o Memoriál Stanislava Staňka, který byl letos umocněn úmrtím Svatopluka Hastíka, který skonal v úterý 11.6.2019. Asi jsem moc soucitný, ale s oběma jsem se velmi dobře znal a proto trochu zavzpomínám.
Staňa Staněk, s příbuzenstvem z Mrlínku stejně jako moje družka Rostina, jsme byli ihned na stejné palubě a nekonečné rozhovory, zda Rostina není jeho sestra ze třetího kolena nebo po několika pivech nejsu já jeho nevlastní bratr nebraly konce. Staňa byl však nebezpečný každému, ale pouzen po šachové stránce. Strategie mu moc neříkala, ale koňské skákanice hlavně při zkráceném tempu byly nezapomenutelné o čemž jsem se několikrát přesvědčil na vlastní kůži. Tématickou partii jsem nenašel, ale mám alespoň 2 fota z turnaje v Kunovicích z ro ku 2017.
Staňa s kámošema
Čest jeho památce.
Druhou morovou ránou byla pro mě zpráva o úmrtí Svatopluka Hastíka. Svaťa, duchovní otec Přeboru města Jeseník, byl člověk s nevyprchajícím optimismem a jeho historky a vyprávění by se daly tesat do kamene. Kromě několika desítek takových mně utkvěla v paměti jedna, kterou Svaťa potom patřičně okořenil a rozvětvil. Ještě před několika lety jsme byli ubytovaní s Rostinou u její kamarádky na chatě v blízké Lipové. Svaťa mně chtěl z hrací místnosti ukázat zkratku. Přes moje pochybnosti mně popisoval ve kterém domě měl tu a tu frajérku a nezbývalo než mu věřit. Potom ukázal směrem kam mám jít a šel se oddávat šéfování turnaje. Asi po 20-ti minutách cestami necestami z kopce jsem dorazil k bordelu, který se nacházel u zastávky ovšem v Jeseníku, kde jsem mohl být asi za 10 minut 🙂 . Jinak jeho hra na kytaru, řečnické umění. hra mariáše, hra šachů, láska k rodině a knihovnické práci byla nevyčerpavající. Vlastně musím vzpomenout můj 1.zážitek se Svaťou, kdy mně vyhrál 1.cenu v Memoriálu Vladimíra Vavřiníka v roce 1978 ve St.Městě, kdy v posledním kole porazil v Italce IM Aloise Lanče, který v té době patřil do širší reprezentace a já po výhře nad Petrem Bažantem Lojzu přeskočil o půl bodu….
Moc fotek Svati nemám.
Svaťa a Jeho turnaj
Svaťo, čest.
No a nyní trochu k turnaji 1. ročníku Memoriálu Stanislava Staňka. Bleskový turnaj, oblíbená disciplína Standy, se stal kořistí Petra Kapusty, který prolomil několik svých milníků, např. výhra s IM Pavlem Zpěvákem. Pozadu nezůstal ani FM Tomáš Cagašík, který obsadil 3. místo. Do cen se vlezl ještě IM Milan Pastirčák. Ostrouhal jako 1. necenár FM Josef Mudrák. Celkové výsledky najdete zde .
Proč taký název článku? Protože přes šachový úspěch ve mně úmrtí kamarádů a mladších kamarádů evokují písničku skupiny Traktor Letokruhy, po jejímž přehrání mně ještě 3 hodiny zní v uších. Radši to ani nezkoušejte.
P.S. Gusta mně poslal jednu fotku Svati z minulého ročníku přeboru seniorů.
A na Mirka Jurku, bývalého kolegu z Brna jsem v té nostalgii zapomněl.
Znal jsem jak S.Staňka tak i Svaťu Hastíka, ale toho druhého přece jen o hodně víc a déle, a tak si dovolím tu na něj taky zavzpomínat. Svaťu jsem poznal na dorosteneckém krajském přeboru, mně bylo 14 jemu 18 a já k němu vzhlížel s velkým obdivem. Šachy tehdy uměl líp než já, ale hlavně uměl hrát na kytaru, znal všechny hity Beatles a holky na něj letěly. Tehdy se dbalo na přísný, polovojenský a zdravý režim, den začínal rozcvičkou a Svaťa se okamžitě s nadšením přihlásil jako předcvičující. Bodejť by ne, když předcvičoval vnadným dorostenkám, které si ho jako vedoucího rozcvičky sami vyžádaly! No měl jsem se od něho co učit.
Čas oponou trhnul, stali se z nás senioři a Svaťa, který čas příliš nebral na vědomí, mě lákal na seniorský přebor do Rychnova. Na můj udivený dotaz, co tam nezi starýma dědkama hledat za zábavu, s jiskrou v oku a s potutelným úsměvem praví: „Na dědky se vykašli, ale jezdí tam hrát i 50ti letí zajíčci! “ (pro ženy byl seniorský limit o 10 let snížen).
Svaťa byl vždy dobře naladěný, optimistický a plný veselých historek. Určitě by nechtěl, aby se něj vzpomínalo se smutkem. Ti, kdo ho znali tak dobře a dlouho jako já, na něj budou vzpomínat sice s nostalgií, ale jako na veselou kopu, s kterou se člověk vždy cítil dobře.
Laďo, taky jsem to tak pochopil. Díky za skvělý komentář, který perfektně odráží Svaťovu povahu.
Vidím Pepo, že tyto smutné okolnosti Tě pohnuly k napsání opravdu působivého článku.
No a perfektně okořeněného písničkou Letokruhy od Traktorů (což je jak jistě víš i má krevní skupina).
Refrén Né ještě né, je zbožným přáním nás přeživších do dnešních dní. Jenže oni už rubou v naším lese.
No jsem zvědav jak dlouho to bude mě znít v uších.
Takže Pepčo a i Laďo moc dík a pište dál vzpomínky se nikdy neomrzí.
Bohužel jsou případy, pro které jsou i Letokruhy od Traktoru slabý kafe.
To, když se ty letokruhy nemají ani čas vytvořit….