Zhodnocení sezóny 2018/2019 v podání Céčka

Uplynulá sezóna byla pro C družstvo velmi zajímavá, přelomová a také velmi rozporuplná. Céčko mělo např. stejně bodů jako vítěz soutěže z Boršic, dokázalo tohoto soupeře porazit a proti kdysi slavnému Zlínu B vyrobilo nejvyšší výsledek soutěže (7,5 bodu). Přesto skončilo až na sedmém místě a prohrálo i např. s Valašskou Bystřicí, bojující o záchranu. Pokud na tuto stránku dorazil šachového bodování ne úplně znalý čtenář, jistě si láme hlavu, jak je možné mít stejné množství bodů jako vítěz a být až sedmý. Proto pro jistotu vysvětlím, že mistrovské soutěže družstev rozhodují zápasové body, tzn. družstvo, které vyhraje zápas má tři body, družstvo, které prohraje, nulu a při remíze si každé družstvo odnese jeden bod. Zápas se pak skládá z osmi partií, za každou vyhranou máte partiový 1 bod a za remizovanou půl bodu. Takže C družstvu se jeho body prostě blbě rozložily do zápasů. Když jsme vyhráli, vždy to bylo aspoň o dva body nebo i více. Když jsme prohráli, nikdy jsme neměli méně než 3 body.

Céčko mělo v letošním ročníku také nového kapitána, tedy mě. K tomu bych rád upřesnil, že předchozí odstavec nepíšu jako výmluvu, že to není moje chyba. Můj tata říkával, že ryba hnije od hlavy, a tak já svoji zodpovědnost přijímám. Pokud se vedení oddílu rozhodne navrhnout na příští ročník jiného kapitána, mě to neurazí. Stejně si myslím, že je nejlepší, když je kapitán součástí základní sestavy nebo nejhůř druhý náhradník. Ne 14. na soupisce. Myslím, že organizačně schopných lidí je v Céčku hodně (Beneš, Bačáci, Šudřich, Petřík a mnoho dalších) a rád jim funkci kapitána přenechám.

K průběhu soutěže

Podzimní část se vůbec nepovedla. Francova Lhota – nejtěsnější prohra, Vsetín B – nejtěsnější prohra, ještě daná tím, že jsem na Jirku Jánka, už tak relativně málo zapínajícího svůj telefonní aparát, měl špatné číslo. V seznamu bylo i tak dost chyb, některé se přes kontrolu několikerýma očima nepodařilo odhalit a zjišťoval jsem je, až se mi daného člověka nedařilo kontaktovat. Jirka Jánek tak prohrál kontumačně.

Pak Valašské Meziříčí – povinná výhra (toto mužstvo jsme kdysi slavně porazili v šesti lidech se skóre 5,5), se silnými Malenovicemi – po smolném začátku již očekávaná prohra. Malá perlička – jelikož jsem toho dne nocoval mimo Kroměříž a slíbená doprava jaksi nefungovala podle předpokladů, nezbylo mi než dát 600 za taxi a přijet o pár minut pozdě. Tímto bych chtěl poděkovat tehdy nemocnému Petru Bačákovi ml., za to, že se obětoval a jel otevřít klubovnu, i za to, že když bylo potřeba, ochotně mě zastoupil.

Nový rok taky nezačal bůhvíjak, kdybych ve vyhrané pozici s elově výrazně silnějším Rachůnkem nepřehodil tahy a tím neprohrál, mohli jsme se Starým Městem D alespoň remizovat. Nicméně začli alespoň občas nastupovat hráči jako Mazoch, Blümel, Bačák st. a Šantora, kteří v podzimní části soutěže prostě nemohli. To se ještě neprojevilo s poměrně slabým Holešovem, kdy družstvo pouze remizovalo, ale už k výhře v Postoupkách přispěl právě bod svátečně hrajícího „Pražáka“ Jirky Šantory. V zápase jsem si také aspoň částečně vykompenzoval prohru s Rachůnkem, když se mi spíše se štěstím povedlo otočit téměř prohranou partii s Charčenkem. Zápas měl nepříjemnou dohru v tom, že došlo ke sporu mezi naším hráčem Jiřím Jánkem a rozhodčím ze soupeřova oddílu, kdy si mezi sebou oba dva sprostě nadávali. Jirka později sportovně přiznal, že s nadávkami začal, protože mu po prohrané partii ruply nervy a vytočilo ho, že jej rozhodčí nenechal analyzovat si partii ve vedlejší místnosti, kde by snad hráče nerušil (je sice pravdou, že družstvo domácích je řádným uživatelem té místnosti a šachových souprav v ní a nemá žádnou povinnost někomu dovolovat si v ní analyzovat, na druhou stranu nedovedu si představit, že bych soupeřovi zakázal tichou analýzu ve vedlejší místnosti, byť na našich šachách). Nicméně zvláště rozhodčí by se neměl nechat vyprovokovat k přestřelce ve vulgárních výrazech, myslím si tedy já. Ovšem to snad byl jediný podobný incident během celé sezóny.

Pak přišla výrazná výhra se Zlínem B, po které s velkou mírou nadsázky říkám, že nejslabším hráčem céčka je mistr republiky, protože jediný Gusta Jablečník nevyhrál a pouze remizoval. Je to ovšem opravdu nadsázka, protože Gusta byl naopak silnou a poctivou oporou mužstva. Po Zlínu B následovaly mnou osobně oblíbené Boršice, se kterými jsem vážnou partii již několik let neprohrál a většinou naopak vyhrávám. A to se mi povedlo i jako kapitánovi, takže jsme získali cenný skalp pozdějšího vítěze soutěže.

Poslední dvě kola tak veselá nebyla. Do Staré Město na souboj s jejich Céčkem jsme jeli s hodně velkou marodkou, způsobenou jednou důležitou oslavou. A tak jsme prohráli, což jsme i čekali, byť to bylo těsné. Skoro jako by se opakovala situace se SM D, o něco silnější Zpěváková byla blízko porážce, já jsem neviděl možnosti obrany, které vynalézavě našla, a tak jsem zvolil špatnou variantu realizace výhody, což vedlo pouze k remíze. Ztracený půlbod pak opět chyběl k tomu, abychom neprohráli.

No a pak finále s Valašskou Bystřicí, ohrožené pádem, ale přesto elově silné. Prvních pět šachovnic se rozloučilo smírně, tvrdý souboj byl na posledních třech. Na šesté Pavel Navrátilík vlil družstvu optimismus do žil, když vyhrál. A to se mu původně hrát příliš nechtělo, tak jsem mu nabízel, ať dá klidně remiz, že už se stejně rozhoduje mezi 6. a 7. místem, ale hlavně ať nastoupí. Já jsem na sedmém prkně hrál příliš optimisticky, už jsem se viděl skoro vyhraného, ale soupeř mi jasně dal najevo, že pozici rozumí víc než já a dal mi tvrdou lekci z přechodů do koncovky. O bytí a nebytí V. Bystřice v soutěži tak rozhodovala partii J. Jánka na osmé desce. Jirka měl sice lepšího střelce, ale soupeři se jej přesto povedlo prostorově zatlačit. Jirka v boji o záchranu správně nastavil koně, nicméně pak zaváhal a nedal soupeři šach, čímž svůj vlastní boj o záchranu zhatil a o pár tahů později mu tam soupeř foukl mat. Tato partie, kromě toho, že rozhodla o zachráněných a sestupujících, vyhrála také titul o nejméně čitelně zapsanou partii, minimálně z těch, co jsem přepisoval.

Výkony jednotlivých hráčů

V této části zcela vynechám hráče, kteří neodehráli aspoň čtyři zápasy. Jednak proto, že málo zápasů se celkem špatně hodnotí, jednak proto, že bych asi musel být trochu naštvaný. Téměř žádný ze zápasů se potřebná sestava osmi hráčů neskládala lehce. Řada hráčů, kteří by výkonnostně patřili spíše do céčka, nakonec odehrála více partií v déčku, někteří z nich neodehráli v céčku vůbec nic. Pak mrzelo, když se někteří z těchto hráčů posmívali výkonům céčka. Asi má Karel Štencel nějaké přesvědčovací metody, které mi tají. Pět hráčů neodehrálo počet partií, který se předpokládal před začátkem sezóny. Hráči mi často říkali, že budou hrát v nejvyšší nouzi. U některých hrály značnou roli objektivní důvody, jako vzdálenost bydliště, dlouhodobý pobyt v zahraničí, nemoc a další. Někteří prostě nechtěli hrát. Navíc někteří hráči to prohlásili obecně na celou sezónu a skládejte pak manšaft, když tam máte minimálně pět hráčů, kteří trvale nemohou nebo nechtějí hrát, dalších několik by rádo hrálo, ale prostě zrovna ten konkrétní termín to nějak nejde. Koho z těch „v nejvyšší nouzi“ máte přesvědčovat?

Takže jednotliví hrající hráči:

Mira Beneš, velká opora mužstva. Na začátku sliboval, že odehraje všechno, což se mu z pracovních a rodinných důvodů nakonec nepodařilo, ale určitě, když to aspoň trochu šlo, se snažil nastoupit. Bylo z toho 5,5 bodu z 8 partií. Procentuální zisk byl nejvyšší v družstvu, 69 % (až na Jirku Šantoru, ale ten odehrál jen 2 partie), a to na 1. desce!

O Radkovi Šudřichovi se traduje, že je remizový král, a opravdu i letos bylo celkově více remíz než jiných výsledků. Ovšem Radek se zjevně snažil hrát na výhry, ale soupeři ne vždy spolupracovali. O významu Radka pro tým svědčí, že kromě prvního kola nemá v soutěži jedinou nulu! Celkově to činilo 4,5/8, tedy 56 %.

Gusta Jablečník je opora, kterou se vyplatí mít na soupisce. Kdo by nechtěl mít v mužstvu mistra republiky, byť seniorského. Také jako jeden ze tří hráčů odehrál 10 partií. Podle svých častých vyjádření asi chtěl více než 50 %, ale i tak považuju jeho výkon za dobrý.

Peťa Petřík též odehrál 10 partií. Podobně jako na Mirovi na něm bylo vidět, že šachem žije. 6,5 bodu z 10 ho řadí v mužstvu na druhé místo v procentuálním zisku.

O úloze Peti Bačáka ml. jako zástupce kapitána jsem již napsal. Také byl platným hráčem a hlavně nepříliš absentujícím hráčem („já se z té nemoci do neděle vyležím“). 5 bodů z 9, tedy 56 %, je slušné skóre.

Pavel Navrátilík mi větší část sezóny naznačoval, že bojuje s motivací, kterou příliš necítí. O to víc si vážím, že na rozdíl od jiných, kteří svůj boj s motivací úplně vzdali, odehrál celý 9 partií. A bodů nezískal zrovna málo – 5,5. Se 61 % tak nepochybně patří do procentuálně úspěšnější poloviny manšaftu.

Jirka Mazoch, pokud chtěl hrát, musel přetrpět obtížné dojíždění z Brna. I tak odehrál 4 zápasy, neprohrál a získal v nich 2,5 bodu. Procentuální skóre 63 % ho řadí na pomyslné třetí místo.

Další brněnskou oporou byl Marek Navrátil. Také zvládl 4 zápasy a získal v nich 2 body.

Pak tedy já, Michal Kostka. Když už jsem musel být tím kapitánem, tak jsem odehrál i většinu zápasů – 10. A z nich 6 bodů. Říkám si, na 14. na soupisce to asi není nejhorší, ale sám vidím, že tam byly rezervy. Mnohé partie mohly dopadnout lépe. Kromě partie z prvního kola jsem asi nehrál s hráčem, který by nešel porazit.

Těsně před koncem soupisky bylo místo Jirky Jánka. Kdyby se Jirkovi dařilo a nezapínal telefon jen v pátek, je to jistě jeden z nejideálnějších hráčů. Jirka byl ochoten nastoupit každou neděli. Jenže Jirkovi se sakra nedařilo. I když ze svých 6 partií jen jednu nehrál na poslední desce, získal jen 2 body. Do toho samozřejmě nepočítám nešťastnou kontumaci. Jirka to sám komentoval, že dědkovatí. Ale třeba příští sezónu chytne druhý dech.

Závěrem

Na konec je asi nejdůležitější poděkovat. Přes všechny patálie se (až na nedorozumění způsobené špatným číslem) podařilo všechny zápasy odehrát v osmi lidech, což u céčka v minulých sezónách nebylo zcela zvykem. Za to patří všem hráčům, kteří se obětovali, dík. Speciální dík patří dojíždějícím a řidičům. Skončit těsně za půlkou tabulky asi není tak špatné. Ale určitě to mohlo být lepší.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *